Používání plynových spotřebičů
Ve všech kuchyních u nás i v jiných státech je ještě nejrozšířenější plynový sporák. Jeho nejpřednější vlastností je rychlost. Otočením kohoutku a zapálením plynu dostáváme hned plný žár, který během několika minut uvede do varu připravené pokrmy. Další jeho výhodou je snadná regulace, kdy stažením plamene nebo otevřením kohoutku regulujeme příkon tepla. Přičteme-li k těmto vlastnostem ještě i hospodárnost plynových spotřebičů, je nám zřejmé, proč je plyn tak oceňován mezi spotřebiteli.
Před vařením na plynu si všechno připravíme, pak teprve postavíme nádobu na hořák, zapálíme plný plamen. Jakmile se pokrm začne vařit, plamen stáhneme na nejmenší míru, což prakticky znamená, že místo celého kruhu plamínků hoří jen čtyři malé, které udržují pokrm v mírném varu.
K vaření na plynu nepoužíváme větších nádob, než jaké vyjadřuje množství obsahu. Je zbytečné vařit půl litr tekutiny v litrovém hrnku. Výhodnější je nádobí tenkostěnné, které se rychleji zahřívá. Dbáme také, abychom nádobu stavěly na plotýnku o poměrně stejném průměru. Lépe se vaří v nádobách nižších a širších, než vysokých s malým dnem.
Nádobí stavíme přímo na plamen. U nových spotřebičů je žebrová deska umístěna už dostatečně vysoko, aby plamen mohl co nejvíce ohřívat. Plameny seřídíme tak, aby byly nesvítivé, aby měly ostré, modrozelené jádro a modrofialový okraj.
Jednotlivé plaménky i celý plamen zůstávají ostře ohraničeny a rozděleny, nesplývají, hoří klidně, netrhavě. Takovýto plamen je nejvýhřevnější, spaluje plyn dokonale, hoří bez zápachu a nezanechává sazí.
Jsou-li konce plaménků červené, plameny svítí nebo plápolají, jsou-li nádoby začazeny, je to důkazem, že se plyn nedokonale spaluje, že je ve směsi málo vzduchu. Je nutno vyregulovat mísení vzduchu tím, že buď povolíme, nebo přitáhneme regulační šroubek.
Při vaření musíme zjistit, zda plameny nešlehají kolem nádoby. Takovéto vaření je velmi neúsporné, spotřebujeme daleké více plynu, proto plamen raději stáhneme, aby se plameny dotýkaly nádob, ale nešlehaly kolem.
Chceme-li vařit úsporně, stavíme ne nádobu, kterou dáváme na plyn rovnou, dobře přiléhající pokličku, na kterou dáme další nádobu s pokrmem, který chceme vařit. Horký vzduch, který proudí kolem spodní nádoby, zahřívá i nádobu vrchní, a vařící poklice také přivádí nadstavené nádobě dostatek tepla.
První podmínkou levného a rychlého vaření na plynovém sporáku je bezvadná čistota hořáků. Napálené nečistoty nebo mastnota nejenže jsou příčinou nepříjemného pachu při vaření, ale jsou někdy i příčinou, že plyn špatně hoří. Moderní plotýnky i plynové spotřebiče se mohou rozebrat a dobře vyčistit.
Plynové trouby jsou vytápěny hořáky s plameny svítivými. Tyto plameny nemají zelená jádra. Svítivými plameny dosahujeme mírnější teploty. Používáme jich tam, kde nemohou být vylučovány saze. Plynová trouba dobře a stejnoměrně peče, trouba má po obou stranách trubici s hořáky, které lze také regulovat. Potřebujeme-li vrchní žár v troubě, můžeme použít vrchního plamene.
Troubu před pečením několik minut vyhříváme a pokrmy k pečení dáváme dolů nebo výše na jednotlivé drážky podle toho, při jaké teplotě chceme pokrm péci. Některé pečivo potřebuje hned z počátku prudký plamen, který raději zmenšíme. Jiné naopak musíme péci od malé teploty a žár zvětšovat. Při pečení masa používáme hned z počátku prudší žár, aby se nám na pečení vytvořila kůrka, která brání prýštění šťávy a udržuje maso šťavnaté – po chvíli naopak teplotu zmenšíme a dopékáme už při mírnější teplotě.
U plynu je třeba dodržovat bezpečnostní předpisy, tj. dbát, aby nikdy nebyl kohoutek pootevřen a plyn neunikal volně do kuchyně. Plyn musíme zapalovat ihned po otevření kohoutku. Jakmile je plyn někde cítit, vyvětráme a neškrtáme sirku. Voláme odborníka, který se na vedení i spotřebiče podívá a zjistí, zda někde neuchází plyn.