Zelený hrášek

Pisum sacharatum je pokrm, který se dostane na náš jídelní lístek nejdříve koncem června. „Cukrový hrášek“ je malozrnný, scvrklý. Znali ho dobře již Římané z doby Luculla a Petronia a Řekové za časů Alkibiadových; byl dokonce nalezen i ve Švýcarech v pilotových stavbách. Nedivme se tedy, že je tak vrásčitý, a nehněvejme se naň; jeho chuť je zato tím lepší. Předčí svého příbuzného, obyčejný hrách, který je po sklizni také chutný, ale jakmile trochu stárne, žloutne a je tvrdý jako náboj do pušky. „Cukrový hrášek“ zůstane naproti tomu zelený až do konce, i jeho slupka je masitá a sladká, a nemusíme se proto obávat ani toho, že se mezi zrnka přimísí také několik slabších slupek.

Hrášek se nemá vařit, raději dusit. Nemůžeme tuto jemnou zeleninu prostě hodit do hrnce vody, když z ní zamýšlíme připravit chutné jídlo. K tomu je potřeba kastrolu. V kastrole rozpustíme čerstvé máslo, na kterém pak udusíme svraštělá zrnka hrášku. Podle potřeby je podlijeme lžící silného, teplého vývaru z masa, nejlépe takového, v němž se vařila slepice nebo telecí maso. S polévkou můžeme přidat i jeden až dva kousky masa. Nemáme-li polévku z masa, postačí vývar z kostí nebo zeleniny. Samozřejmě dbáme, aby upravený hrášek nebyl řídký.

Můžeme je proto zaprášit troškou hladké mouky (jíšku ani mouku rozkvedlanou v mléce nebo ve smetan nikdy však nepřidáváme). Do tohoto nasládlého pokrmu přidáme na špičku nože cukru. Dáváme pozor, aby mouka nebo cukr nezhnědly. Zelenou petržel nepřidáváme. Ve chvilce je hrášek hotový a máme výborný příkrm k mladému smaženému kuřátku.

Tato dvě jídla se k sobě hodí nejlépe, ačkoliv k vídeňskému nebo pařížskému řízku je sladký hrášek vhodným doplňkem.